Julské Alpy jsou nejmohutnějším pohořím Jihovýchodních vápencových Alp. Mezi hlubokými údolími se tu impozantně tyčí romanticky působící šedobílé skalní stěny jednotlivých horských masívů a skupin. Na severu jsou Julské Alpy odděleny od Karnských Alp a Karavanek údolím Kanaltal a údolím řeky Sávy, na východě na ně navazují Kamnické Alpy. Západní hranici horstva tvoří řeka Fella, Friulská plošina a údolí řek Nadiže (Natisone) a Soče (Ison­zo). Jižní hranice, oddělující Julské Alpy od soustavy Dinárských pohoří, je nepřesná a komplikovaná. Charakteristickým znakem horstva jsou vedle strmých vrcholových partií také mohutné skalní stěny, čnící s velkým relativním převýšením nad hlubokými údolími, v nichž se působivě třpytí horská jezera. Oblast Jul­ských Alp se dělí na několik horských skupin. Jsou to skupiny: Triglavu, Škrlatice a Martuljeku, Razoru a Prisojniku, Jalovce a Man­grtu, Kaninu a Krnu a Bo­hinjských hor.

Julské Alpy jsou oblastí s bohatou historií. Je to snad vůbec jediná část celých Alp, která dostala svůj dnešní název už v antických dobách. Oblast Julských Alp je pravlastí Slovanů asi od 6. století našeho letopočtu. Z této doby se zachovalo mnoho slovanských pověstí, které se váží k horám. Pověstmi a legendami je opředený zejména nejvyšší vrchol Triglav. Nálezy dokladující starší osídlení byly učiněny v Bovecké kotlině, v okolí Bohinj­ského jezera a v okolí toku Sávy Dolinky, celkově však Julské Alpy neposkytovaly příliš vhodné podmínky pro usidlování. Od 12. století se zde rozvíjelo pastevectví a na slunných svazích vznikaly pastviny se sezónními příbytky. V 15. a 16. století se v údolí Trenta a v okolí Bohinjské­ho jezera rozvíjelo železářství, čímž značně utrpěly zdější lesy. Od středověku bylo území Julských Alp častým dějištěm ozbrojených střetů a konfliktů, naposledy za první a druhé světové války. Mnoho památníků jak v dolinách, tak vysoko v horách připomíná urputné boje partyzánské národně osvobozenecké války, které tu zuřily v letech 1941 až 1945. Vysokohorská turistika neboli planinarstvo má ve Slovinsku dlouhou historii. První alpský spolek zde byl založen roku 1893 a již o dva roky později vyšlo první číslo časopisu Planinski vestnik, který vychází dodnes. Na konci 19. století se také v Julských Alpách začaly stavět první turistické chaty. Roku 1949 byla zprovozněna tzv. Slovenska pla­ninarska pot (SPP), trasa o délce asi 800 km vedoucí z Ma­riboru do Ankaranu. Julské Alpy zůstávají nerozlučně spjaty také se jménem průkopníka alpského horolezectví a nadšeného propagátora krás těchto hor Julia Kugyho. Jako sedm­náctiletý podnikl první výstup na Triglav a poté realizoval řadu prvovýstupů na další vrcholy. Jeho kniha „Ze života horolezce“, dokládající sílu čisté lásky člověka k horám, oproštěné od všech nánosů dnes tolik módní publicity a honby za rekordy, patří k základním kamenům světové horské a horolezecké literatury a bývá často výstižně považována za „klíč k duši Julských Alp“.

Julské Alpy jsou navštěvovány i v zimě, neboť se zde nachází řada lyžařských center, z nichž největší jsou Kranjska Gora, Bled, Bohinj a Bovec. V údolí Planica si můžeme prohlédnout skokanské můstky, na nichž se pravidelně konají závody světového poháru.